POZOR NA LŽIVÉ REKLAMY!

02.06.2010 13:41

STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV
ředitel

V Praze dne 21.6.2004

Věc: Stanovisko Státního zdravotnického ústavu k reklamě na balenou vodu Magnesia („Více Magnesie, více hořčíku, více zdraví. Potvrzeno Státním zdravotním ústavem“)

Dne 4.6.2004 jsme vydali informační dopis (viz příloha), ve kterém upozorňujeme obyvatelstvo na zdravotní význam hořčíku a vápníku, na jejich většinou nedostatečný příjem potravou a na potřebu zvýšit tento příjem, jakož i na důležitost všímat si při nákupu složení výrobků. Protože jsme netušili, že dopis bude zneužit pro účely reklamy, nenapadlo nás dát do dopisu všeobecně známé upozornění, že zásada „čím více, tím lépe“ platí i zde jen do určité míry, kdy se obrací v jinou pravdu, totiž že „všeho moc škodí“. K dopisu lze ještě dodat, že nižší než doporučený příjem hořčíku byl v ČR zjištěn jen u dospělé, ale ne u dětské populace, kde je v průměru příjem dostatečný.

V týdnu od 14. do 18.6.2004 se v denících MFD, LN a možná i jinde objevily celostránkové reklamy na balenou vodu Magnesia s textem „Více Magnesie, více hořčíku, více zdraví. Potvrzeno Státním zdravotním ústavem“ a s přetištěným shora zmíněným dopisem SZÚ, který má snad sloužit jako ono potvrzení, že pitím většího množství vody Magnesia si lidé upevní své zdraví.

K tomu musíme důrazně sdělit, že Státní zdravotní ústav nikdy neprováděl žádné výzkumné testy, které by potvrdily vztah mezi vyšší konzumací vody Magnesia a zlepšením zdraví. Stejně tak jsme nikdy nedoporučovali, že by se měla pít právě tato balená voda.

Samozřejmě může být diskutabilní, co zde znamená slůvko „více“. Pokud to znamená, že např.místo jedné sklenky Magnesie týdne mohou lidé vypít skleny dvě, těžko lze něco namítat – otázkou pak je druhá část reklamy, zda to skutečně znamená více zdraví.

Pokud ale má být slogan „více Magnesie“ pobídkou všem obyvatelům ke každodenní konzumaci v libovolném množství (jak z jiných reklam na tuto vodu vyplývá), je na místě varovat před zdravotními riziky, která s tímto mohou být spojena.

Balená přírodní minerální voda MAGNESIA v komerčně dostupném stavu (tj.jako oxidem uhličitým sycená a ve třech ze čtyř vyráběných druhů slazená a ochucená voda) se nehodí k běžnému, každodennímu pití v libovolném množství. PROČ?

 

Nejen, že neexistuje žádná studie, která by dokládala, že pravidelné a dlouhodobé pití „více Magnesie“ je zdraví prospěšné, ale bohužel neexistuje ani žádná studie, která by dokazovala, že pravidelné pití „více Magnesie“ není zdraví škodlivé. Na základě mnoha poznatků o působení vod s obdobnými vlastnostmi je totiž nutné poukázat na několik rizik:

1.       Pití perlivé vody (vody sycené oxidem uhličitým – CO2) vzbuzuje u mnoha lidí pocit osvěžení, ale zároveň může zvýšené uvolňování CO2 v žaludku u někoho vyvolat příznaky dráždivého žaludku a narušovat proces trávení (změnou sekrece žaludeční šťávy a zrychleného posunu potravy ze žaludku do střeva), podle vypitého množství se mohou objevit i jiné nežádoucí reakce organismu. Více informací o tématu [1].

2.       Limonády či slazené minerální vody (tedy i tři druhy Magnesie) jsou obecně uznávány za velmi nevhodný nápoj, zvláště pro jedince obézní nebo se sklonem k obezitě. Prázdné kalorie cukru navíc vytlačují ze stravy cennější složky potravy.

3.       Podle nejnovějšího výzkumu slazené nápoje sycené CO2 oslabují a permanentně narušují zubní sklovinu a přispívají ke vzniku zubního kazu. Nebezpečné je zvláště průběžné „usrkávání“ v průběhu dne, což je právě častý způsob konzumace těchto nápojů. Více informací o tématu [2].

4.       Vysoký obsah hořčíku v Magnesii je určitě dobrý pro terapeutické účely s časově omezeným užíváním vody (o tom, že Magnesia je vlastně léčivá voda, viz dále). Pro trvalé pití – jako náhrada pitné vody – ale už nelze takto vysoký obsah považovat za optimální. Na základě různých epidemiologických studií se odhaduje, že optimální obsah hořčíku v pitné vodě by měl být asi 20-30mg/l, vápníku asi 40-80mg/l a celková tvrdost (= suma vápníku a hořčíku) by měla být asi 2-3,5 mmol/l.

V oblastech s pitnou vodou tvrdší než 5 mmol/l byl pozorován vyšší výskyt žlučových kamenů, močových kamenů, nemocí kloubů a některých dalších chorob oproti krajům s měkčí vodou. Tvrdost Magnesie je více než 9 mmol/l. V některých z těchto studií nebyl hodnocen možný vliv jiných minerálních součástí pitné vody, protože s rostoucí tvrdostí vody obvykle roste i celkový obsah rozpuštěných látek.

Obdobnou vlastnost má ale i Magnesie, jejíž obsah rozpuštěných (minerálních) látek je nad 1000 mg/l (cca 1300 až 1800 mg/l, obsah kolísá podle využití různých zdrojů), zatímco v pitné vodě se nedoporučuje více než 1000 mg/l, optimálně asi do 500 mg/l. Více informací o tématu [3].

5.       Obsah hořčíku (Mg) ve stravě a vodě by neměl být posuzován samostatně, ale vždy nejméně ve vztahu k vápníku (Ca). Optimální poměr celkového příjmu Mg ku Ca se uvádí asi 1:2, což je důležité pro optimální vstřebávání hořčíku, neboť se vzrůstajícím podílem Ca klesá vstřebávání Mg. Stejný poměr se proto doporučoval i v pitné vodě. Teoretické odvození doporučeného poměru Mg/Ca ve vodě může míz navíc oporu v několika epidemiologických studiích, které prokázaly růst negativního účinku vody v případě většího odchylování od tohoto přibližného poměru – jak dolů, tak nahoru. Poměr Mg ku Ca v Magnesii je asi 5:1. Více informací o tématu [3].

Magnesia je skutečně unikátní, výjimečná voda, protože její složení se velmi odlišuje od běžných podzemních vod. Její složení je natolik zvláštní, že vrty v lokalitě Louka, ze kterých se čerpá, byly na základě klinických zkoušek provedených ve Výzkumném ústavu balneologickém prohlášeny ministerstvem zdravotnictví za zdroje přírodní léčivé vody. V tomto případě se však jednalo o pitné kůry v trvání maximálně několik týdnů (více informací o tématu [4]). Je to tedy oficiálně uznaná léčivá voda a tak bychom k ní měli také přistupovat – jako k léku, který se hodí pro občasnou, nejlépe lékařem indikovanou pitnou kůru. V případě častějšího pití bez konzultace s lékařem pak z důvodů výše uvedených raději opravdu jen v omezeném množství. Jako nelze přistoupit na reklamy farmaceutických firem, že čím více nějakého léku či přípravku spotřebujeme, tím budeme zdravější, nelze přistoupit ani na reklamu doporučující vyšší a vyšší konzumaci určité vody, která se svým obsahem minerálních látek vymyká doporučenému složení pitné vody.

 

V rámci osvětové činnosti již delší dobu systematicky upozorňujeme na zdravotní rizika těch přístrojů na úpravu pitné vody, které odstraňují z vody hořčík, vápník a jiné prospěšné prvky. V zájmu objektivity však musíme upozornit též na zdravotní rizika opačného extrému – pravidelná konzumace vody o vyšším obsahu minerálních látek.

 

Minerální vody by neměly nikdy tvořit základ pitného režimu, ale jen jeho doplněk. Pokud už někdo minerální vodu pije, měl by pít přednostně vody přírodní, neslazené, pokud možno nesycené CO2, mel by střídat jednotlivé druhy a v průměru nepít více než asi 0,5 litru za den.

 

Toto doporučení platí obecně pro průměrnou populaci. Samozřejmě budou jedinci, jejichž momentálnímu zdravotnímu stavu může prospět, když budou po určitou dobu konzumovat větší množství některé minerální vody. Na druhou stranu je řada nemocných, např.kardiaků, lidí s vředovou chorobou či onemocněním ledvin apod., kteří by se měli vodám s vyšším obsahem minerálních látek a oxidu uhličitého vůbec vyhýbat nebo jejich příjem konzultovat s lékařem. Protože v obou směrech je nutný individuální přístup, opakujeme závěrem klíčové poselství z našeho původního dopisu: hodlá-li někdo kupovat nějaký přípravek nebo balenou vodu, jejichž složení se liší od běžné stravy a vody, měl by se pozorně seznámit se složením a být si vědom možných jak pozitivních, tak negativních účinků. 

 MUDr.Jaroslav Volf, Ph.D.
 Ředitel SZÚ
 v.z.Růžena Kubínová, v.r.

 

 Stanovisko připravilo Národní referenční centrum pro pitnou vodu SZÚ

Zpět